„Mám na sobě světle modré šaty," píši Bobovi, aby mě snáze identifikoval, když nabízí, že se stane mým kumpánem při útěku z maloměsta praskajícího ve švech. Setkáváme se u pekařství za Horním Náměstím. Zdravíme se, podává mi ruku, tykáme si. „Před chvíli tudy šla ještě jiná slečna v modrých šatech, tak jsem se k ní hrnul. No, tvářila se trochu zmateně," směje se Bob a vydáváme se do jeho hoganu, příbytku, který vybudoval v roce 2010 v nedalekém Stálkově po vzoru Indiánů z kmene Navahů.
Z jedné strany hoganu se pod totemem, který mu vyřezal jeho dobrý přítel, rozprostírá zázemí pro trampy s tábořištěm, kadibudka s výhledem do dálav zdejší krajiny, ze druhé pak zahrada a dům, ve kterém Bob žije se svou ženou Aničkou. S tou se seznámil v jedné trampské osadě a od té doby tím životem čundrovali společně. Ve středu hoganu přívětivě praská oheň, který Bob umí od roku 1979 rozdělávat takřka holýma rukama – pomocí tření dřev, sestrojených do podoby luku. Bob této důmyslné konstrukci říká fidlátka. Kromě fidlátek má i jiné náčiní na rozdělání ohně, ale právě tření je dle jeho mínění vůbec nejpodmanivější.
„Nikdo mi tuhle techniku přitom neukázal, všechno jsem se naučil z knih. A od té doby jsem takhle rozdělávat oheň naučil spoustu dalších lidí," vypráví, zatímco se mu díky repetitivnímu pohybu začíná kouřit pod rukama. Kupka pylin doutná, objevuje je jiskřička a Bob může čerstvě vytvořený živel předat hromádce dříví, která začíná lačně hořet, jako by na tenhle okamžik dlouho čekala.