Tenkrát jednadvacetiletý houslista totiž místo návratu do socialistické vlasti zůstal ve Vídni, kde začal studovat u slovutného profesora Alfreda Staara. Zadarmo. „Nic po mně nechtěl, ale všechny hodiny si zapisoval pro pozdější vyrovnání." Po roce přišla pozvánka na konkurz do Vídeňské filharmonie, která už dekády patří k nejuznávanějším symfonickým tělesům na světě. „Datum si pamatuji přesně. Bylo to 3. ledna 1990. Už bylo po revoluci a býval bych směl na Vánoce domů, ale řekl jsem si, že dokud ve Vídni nevyhraju konkurz do filharmonie, tak se do Československa nevrátím. Prostě si to ve Vídni musím zasloužit."
Později, už jako první houslista filharmonie, přijal pozvání někdejšího pedagoga, aby se coby lektor podílel na letních kurzech u Triglavského národního parku ve Slovinsku, kde měl profesor Staar chalupu. A přestože duchovní otec projektu před začátkem prvního ročníku nečekaně zemřel, jeho žáci a asistenti kurzy v Trentě s úspěchem vedli další šestnáct let. „Když od nás před časem odstoupil hlavní sponzor, rozhodli jsme se přesunout právě do Slavonic," konstatuje Šetena.
To bylo před třemi lety. Těch pár sezón, navíc poznamenaných covidem, stačilo, aby se pověst o mimořádné atmosféře a vysoké úrovni slavonických kurzů roznesla do globální hudební komunity. Frekventanti mezinárodních hudebních mistrovských kurzů se tak koncem letošních prázdnin sjedou do Slavonic z celého světa. „Vybírali jsme z přihlášek zájemců z 21 zemí, nakonec se tady potkají hudebníci devíti národností," říká zakladatel akce.