Tereza a Michal
Froňkovi: Jak architektonické duo navrací starému domu jeho původní velkolepost
Froňkovi: Jak architektonické duo navrací starému domu jeho původní velkolepost
Manželé Tereza a Michal Froňkovi řadu let pátrali po historicky cenném domě, kterého by se mohli ujmout a zrekonstruovat ho tak, aby opětovně získal svou zašlou krásu. Nehledali zkratkovité řešení, naopak toužili po objektu, který pro ně bude opravdovou výzvou. A jeden takový na ně čekal ve Slavonicích.
Architektka a proslulý designér lomeno architekt lomeno pedagog si původně chtěli pořídit dům k rekonstrukci ve Španělsku, od nápadu však nakonec upustili. Život zkomplikovala pandemie a na podobné počiny v zahraničí tak nezbýval ani čas ani energie. Na mapě ale bylo jedno město na rozhraní Čech a Moravy, které jejich životy protnulo v minulosti už mnohokrát a ke kterému měli oba blízko.
„Máme chalupu na pomezí jižních Čecha a Vysočiny, takže ten kraj máme oba ve velké oblibě. A Slavonice si už od raných 90. let spojuji s tím, co dělám. Už dlouho jsem vnímal jejich důležitost, která spočívá jednak v architektuře, jednak v jejich autentickém duchu," začíná vyprávět Michal. Dle jeho názoru slavonické specifické milieu utváří hlavně zdejší obyvatelé. Díky nim nejsou Slavonice skanzen jako třeba notorický Český Krumlov.
Michal se seznámil s některými lidmi slavonickými již před více než dvěma dekádami. „Se studenty z UMPRUM jsme ve Slavonicích byli při iniciaci Spolkáče. A Olga nám tehdy hodila laso, jestli bychom nepřišli s nápady, jak tenhle prostor využívat," vzpomíná Michal. Studenti vypracovali několik „designérských ideových výkřiků" a Michal měl o důvod navíc k tomu, aby na tohle, dle jeho slov mytické místo, mohl jezdit častěji.
„Máme chalupu na pomezí jižních Čecha a Vysočiny, takže ten kraj máme oba ve velké oblibě. A Slavonice si už od raných 90. let spojuji s tím, co dělám. Už dlouho jsem vnímal jejich důležitost, která spočívá jednak v architektuře, jednak v jejich autentickém duchu," začíná vyprávět Michal. Dle jeho názoru slavonické specifické milieu utváří hlavně zdejší obyvatelé. Díky nim nejsou Slavonice skanzen jako třeba notorický Český Krumlov.
Michal se seznámil s některými lidmi slavonickými již před více než dvěma dekádami. „Se studenty z UMPRUM jsme ve Slavonicích byli při iniciaci Spolkáče. A Olga nám tehdy hodila laso, jestli bychom nepřišli s nápady, jak tenhle prostor využívat," vzpomíná Michal. Studenti vypracovali několik „designérských ideových výkřiků" a Michal měl o důvod navíc k tomu, aby na tohle, dle jeho slov mytické místo, mohl jezdit častěji.
„Už tenkrát jsem se seznámil se Zdeňkem Žampou, který mi samozřejmě nezapomněl ukázat svůj rodný dům. No, a pak nastalo období, kdy jsme toho měli s Terezou oba hodně a do Slavonic jsme jezdili jen na občasné výlety."
Láska na první pohled má mnoho podob
Po skoku do minulosti, která se odehrávala na přelomu milénia, se ve vyprávění posouváme o dvě dekády kupředu, do doby mezi pandemickým vlnobitím, kdy jsme všichni tak trochu nuceně, ale přesto s radostí, objevovali krásy České republiky.
Tereza s Michalem a jejich synem Teodorem si přijíždějí do Slavonic prohlédnout Páleníčkův dům, který je na prodej. „Bohužel jsme ale zjistili, že dům má za sebou už několik rekonstrukcí, takže neodpovídal našim představám," navazuje na vyprávění Tereza.
Po skoku do minulosti, která se odehrávala na přelomu milénia, se ve vyprávění posouváme o dvě dekády kupředu, do doby mezi pandemickým vlnobitím, kdy jsme všichni tak trochu nuceně, ale přesto s radostí, objevovali krásy České republiky.
Tereza s Michalem a jejich synem Teodorem si přijíždějí do Slavonic prohlédnout Páleníčkův dům, který je na prodej. „Bohužel jsme ale zjistili, že dům má za sebou už několik rekonstrukcí, takže neodpovídal našim představám," navazuje na vyprávění Tereza.
Bezcílně tak bloumají slavonickými uličkami, přecházejí Horní náměstí, vchází do prstence domů kolem kostela, když jejich pohled upoutá viditelně zchátralý dům s otevřeným oknem, z něhož se vyklání muž svérázného vzezření. Ten muž je ve Slavonicích známý jako Grizzly. Tereza v ten okamžik dělá něco, co se naprosto vymyká její povaze.
„Bylo to fakt střelené, já jsem totiž úplně racionálně uvažující člověk. Viděla jsem ten dům, viděla jsem Grizzlyho a najednou se ho ptám, jestli ví, že má ten nejhezčí dům ve Slavonicích. Už jenom tohle byl bizár, protože já na cizí lidi nikdy nemluvím," směje se Tereza.
Jenže tím obskurní vyprávění nekončí: „Pokračujeme dál ulicí, s otráveným dítětem, navíc byla tehdy pandemie, takže bylo všude prázdno. A když jsme obešli blok domů a zespoda vyšli opět na náměstí, dostala jsem zvláštní záchvěv emocí. Začala jsem Michalovi říkat, ať se vrátí a zjistí, jestli ten dům není na prodej. Že to je TEN dům."
„Bylo to fakt střelené, já jsem totiž úplně racionálně uvažující člověk. Viděla jsem ten dům, viděla jsem Grizzlyho a najednou se ho ptám, jestli ví, že má ten nejhezčí dům ve Slavonicích. Už jenom tohle byl bizár, protože já na cizí lidi nikdy nemluvím," směje se Tereza.
Jenže tím obskurní vyprávění nekončí: „Pokračujeme dál ulicí, s otráveným dítětem, navíc byla tehdy pandemie, takže bylo všude prázdno. A když jsme obešli blok domů a zespoda vyšli opět na náměstí, dostala jsem zvláštní záchvěv emocí. Začala jsem Michalovi říkat, ať se vrátí a zjistí, jestli ten dům není na prodej. Že to je TEN dům."
Michal potvrzuje Terezina slova a dodává, že byl rád, že se mohl jít s neznámým mužem v okně pobavit osobně. S lidmi si totiž povídá s velkou oblibou. „Navíc náš syn Teodor valil oči a taky mě nabádal k tomu, ať se jdu zeptat, protože máma umírá a nepřestane otravovat."
A tak Michal jde. Houkne na Grizzlyho do okna cimry, kterou mužovi pronajímá bratr Zdeňka Žampy. Jenže v tu chvíli manželé Froňkovi ještě nevědí, že dům patří částí také Žampičovi, jak se ve Slavonicích i jinde Zdeňkovi říká. Michal si totiž dvacet let starou informaci s náhle vyvstalou situací nespojil. Se slovy, že manželka vyvádí, jestli není dům náhodou na prodej, ověřuje, jak se věc s domem má. K velkému zklamání však od Grizzlyho zjišťuje, že nemovitost na prodej není.
Až později, když obešli blok domů a odpočítali, jak vypadá dům z ulice, si Michal uvědomil, že jde o stejné stavení, které mu před lety ukazoval přímo jeho majitel. Vlastnictví si společně s Terezou ověřili také na katastru nemovitostí, následoval telefonát Žampičovi, kterým si manželé toužící po koupi ještě jednou potvrdili, že dům skutečně na prodej není.
„Jenže po půl roce se změnila situace a Žampič nám volal, že dům na prodej je. A jestli ho teda nechceme, jelikož jsme byli první, kteří se o něj přihlásili," uzavírá Tereza dramatickou příhodu se šťastným koncem.
A tak Michal jde. Houkne na Grizzlyho do okna cimry, kterou mužovi pronajímá bratr Zdeňka Žampy. Jenže v tu chvíli manželé Froňkovi ještě nevědí, že dům patří částí také Žampičovi, jak se ve Slavonicích i jinde Zdeňkovi říká. Michal si totiž dvacet let starou informaci s náhle vyvstalou situací nespojil. Se slovy, že manželka vyvádí, jestli není dům náhodou na prodej, ověřuje, jak se věc s domem má. K velkému zklamání však od Grizzlyho zjišťuje, že nemovitost na prodej není.
Až později, když obešli blok domů a odpočítali, jak vypadá dům z ulice, si Michal uvědomil, že jde o stejné stavení, které mu před lety ukazoval přímo jeho majitel. Vlastnictví si společně s Terezou ověřili také na katastru nemovitostí, následoval telefonát Žampičovi, kterým si manželé toužící po koupi ještě jednou potvrdili, že dům skutečně na prodej není.
„Jenže po půl roce se změnila situace a Žampič nám volal, že dům na prodej je. A jestli ho teda nechceme, jelikož jsme byli první, kteří se o něj přihlásili," uzavírá Tereza dramatickou příhodu se šťastným koncem.
Dům jako průzor do minulosti
Tak se stalo, že v architektuře kovaní manželé z Prahy k domu ve Slavonicích přišli. Nutno podotknout, že k domu ve značně zdevastovaném stavu. Pro architekty jde ale jen o pár prasklých zdí, které navíc otevírají pole nekonečných možností. „Už teď vidíme, že v domě bude co objevovat. Rekonstrukcí chceme odkrýt všechny vrstvy, které se v něm prolínají: od středověké přes vrcholně gotickou až po renesanci a klasicismus," rozplývá se Michal.
Froňkovi se od okamžiku koupi domu setkávali především se zděšenými reakcemi nesoucími se v tom duchu, že si na sebe upletli bič. Jenže oni fakt, že jim památkáři budou dýchat na záda, s nadšením vítají. „My se těšíme na spolupráci. Nás samotné baví pátrat a po archivech a zjišťovat, co všechno se tady odehrálo. Z domu nechceme udělat komerční objekt, spíš něco jako muzeum," přibližuje Michal.
Tak se stalo, že v architektuře kovaní manželé z Prahy k domu ve Slavonicích přišli. Nutno podotknout, že k domu ve značně zdevastovaném stavu. Pro architekty jde ale jen o pár prasklých zdí, které navíc otevírají pole nekonečných možností. „Už teď vidíme, že v domě bude co objevovat. Rekonstrukcí chceme odkrýt všechny vrstvy, které se v něm prolínají: od středověké přes vrcholně gotickou až po renesanci a klasicismus," rozplývá se Michal.
Froňkovi se od okamžiku koupi domu setkávali především se zděšenými reakcemi nesoucími se v tom duchu, že si na sebe upletli bič. Jenže oni fakt, že jim památkáři budou dýchat na záda, s nadšením vítají. „My se těšíme na spolupráci. Nás samotné baví pátrat a po archivech a zjišťovat, co všechno se tady odehrálo. Z domu nechceme udělat komerční objekt, spíš něco jako muzeum," přibližuje Michal.
Podle Terezy ale muzeum není úplně přesný pojem. Hodně těžce totiž nesla, když se z domu musel vystěhovat zmíněný Grizzly. „Vadilo mi, že je dům najednou neobývaný, prázdný. A právě muzeum k něčemu takovému vybízí. Já bych naopak chtěla, aby to tady přirozeně ožilo," upřesňuje svůj záměr.
Z domu s číslem popisným 528 by se tak měl stát spíš jakýsi průzor do jeho historie, stále by však měl sloužit svému původnímu účelu – bude se v něm žít a také se v něm bude v ideálním případě tvořit. „Stále hledáme, co by v domě mohlo být. Historicky v něm totiž fungovalo krajkářství, sgrafita na fasádě jsou řeznická. Přikláníme se k tomu, že by v něm mohl najít zázemí někdo, kdo něco vyrábí," říká Michal.
Tereza doplňuje, že je jí vcelku jedno, jestli bude v prostoru dílna nebo obchůdek, ale že jí jde především o to, aby byl dům přirozenou součástí města, aby byl živý. A zároveň nechce, aby se někdo do prostoru stěhoval jen proto, aby půl roku vydělával a půl roku se trápil kvůli tomu, že ve městě nejsou žádní lidé.
Z domu s číslem popisným 528 by se tak měl stát spíš jakýsi průzor do jeho historie, stále by však měl sloužit svému původnímu účelu – bude se v něm žít a také se v něm bude v ideálním případě tvořit. „Stále hledáme, co by v domě mohlo být. Historicky v něm totiž fungovalo krajkářství, sgrafita na fasádě jsou řeznická. Přikláníme se k tomu, že by v něm mohl najít zázemí někdo, kdo něco vyrábí," říká Michal.
Tereza doplňuje, že je jí vcelku jedno, jestli bude v prostoru dílna nebo obchůdek, ale že jí jde především o to, aby byl dům přirozenou součástí města, aby byl živý. A zároveň nechce, aby se někdo do prostoru stěhoval jen proto, aby půl roku vydělával a půl roku se trápil kvůli tomu, že ve městě nejsou žádní lidé.
Architektonické ambice stranou
Michal tak v současnosti dělá to, co má vůbec nejraději. Baví se s lidmi, rozhazuje sítě a zjišťuje, jestli se nenajde někdo, kdo by ve Slavonicích chtěl mít například dílnu. „Ptám se keramiků, sklářů… Kdybychom objevili něco, co dává smysl, byli bychom velkorysí. S takovou dílnou bychom byli schopni i pomoct."
Michal tak v současnosti dělá to, co má vůbec nejraději. Baví se s lidmi, rozhazuje sítě a zjišťuje, jestli se nenajde někdo, kdo by ve Slavonicích chtěl mít například dílnu. „Ptám se keramiků, sklářů… Kdybychom objevili něco, co dává smysl, byli bychom velkorysí. S takovou dílnou bychom byli schopni i pomoct."
O architektonické řešení domu se Froňkovi postarají sami. Budou postupovat hodně intuitivně a uvidí, co jim postupné odhalování vrstev domu přivede do cesty. „Chceme co nejdříve zobytnit nějakou část domu, abychom v něm mohli přebývat a zjistit, co tam má a nemá být," popisuje nadšeně architektka.
Zároveň dodává, že rozhodně nechtějí uspokojovat své architektonické ambice. „Takhle by to podle mě vůbec nemělo být, alespoň v tomhle případě rozhodně ne. Pro mě je strašně důležité, že dům je ošuntělý, nedokonalý a ‚nehotový', má spoustu zajímavých detailů, kterých se vlastně u jiné rekonstrukce chcete zbavit. My jim chceme dát prostor."
Zároveň dodává, že rozhodně nechtějí uspokojovat své architektonické ambice. „Takhle by to podle mě vůbec nemělo být, alespoň v tomhle případě rozhodně ne. Pro mě je strašně důležité, že dům je ošuntělý, nedokonalý a ‚nehotový', má spoustu zajímavých detailů, kterých se vlastně u jiné rekonstrukce chcete zbavit. My jim chceme dát prostor."
V jedné místnosti ukryté v mezipatře, orientované směrem do dvora ke kostelu, by pak mohla vzniknout pracovna s historickými nálezy z domu, s plány a dokumenty, kam by mohla nahlédnout i zvídavá veřejnost. „Zároveň by to mohlo být pracovní zázemí pro lidi, kteří se s námi budou na rekonstrukci podílet. Nějaký čas tam stráví například Michaela Háblová, která pracovala u mě v ateliéru v Olgoj Chorchoj a dnes dělá postgraduální studium na ČVUT. S vedoucím ateliéru se dohodli, že stavebně technický průzkum domu budou mít jako ateliérovou práci," říká Michal.
Studentům tak manželé Froňkovi nechají volnou ruku jak v průzkumu statiky, tak v průzkumu slohů, které se v domě prolínají. „Některé prvky budeme chtít možná při rekonstrukci přiznat, takže třeba odhalíme nosníky ve zdivu, nějaké kamenné prvky, případně malby nebo cokoliv dalšího, co se v domě objeví."
Dům také na nějakou dobu ožije činorodostí archeologů, jelikož na dvorku z jeho druhé strany byla část hřbitova. Dle Michalových slov si tam tedy budou moci zadloubat v zemi a uvidí se, zdali něco objeví.
Ať už dům během rekonstrukce odhalí cokoliv, je jisté, že díky úsilí manželů Froňkových nepřijde o svou duši a podstatu. Michal dodává, že rekonstrukci nedělají jen pro sebe a samotný dům, ale také pro přátelé, pro lidi z ateliéru, pro svou rodinu a v neposlední řadě také pro město samotné – se všemi chtějí sdílet radost z objevování bohaté minulosti domu, který se pomalu rozpadal před očima, ale nyní dostal šanci znovu získat původní velkolepost.
Text: Sára Goldbergerová
Fotografie: Natálie Bartošová, Michal Froněk
Dům také na nějakou dobu ožije činorodostí archeologů, jelikož na dvorku z jeho druhé strany byla část hřbitova. Dle Michalových slov si tam tedy budou moci zadloubat v zemi a uvidí se, zdali něco objeví.
Ať už dům během rekonstrukce odhalí cokoliv, je jisté, že díky úsilí manželů Froňkových nepřijde o svou duši a podstatu. Michal dodává, že rekonstrukci nedělají jen pro sebe a samotný dům, ale také pro přátelé, pro lidi z ateliéru, pro svou rodinu a v neposlední řadě také pro město samotné – se všemi chtějí sdílet radost z objevování bohaté minulosti domu, který se pomalu rozpadal před očima, ale nyní dostal šanci znovu získat původní velkolepost.
Text: Sára Goldbergerová
Fotografie: Natálie Bartošová, Michal Froněk